První samostatné kroky? To je bezesporu okamžik, na který každý rodič netrpělivě čeká. A prcek? Ten konečně vidí svět z úplně jiné perspektivy. Pomozte mu dosáhnout této vzrušující události a užívejte si ji společně!
V životě dítěte jsou jisté milníky, které rodič netrpělivě očekává a o které rozhodně nechce přijít: první úsměv, první slovo (určitě se těší i na první celonoční spánek)… Ale nic nezpůsobí takový rozruch jako první samostatné krůčky. Předně je ale třeba si uvědomit jednu věc: Každé dítě se rozvíjí vlastním tempem a začne chodit až tehdy, když bude samo připravené!
Některé děti začnou brzy lézt a zvedat se už kolem osmého měsíce, kdy začnou chodit kolem nábytku. Často se rychle poté pustí a tradá… v roce je z malého lezce malý chodec. Některé děti naopak nikam nespěchají a první samostatné kroky ukážou až v osmnácti měsících. To je rozdíl deseti měsíců!
Rozhodně není třeba se stresovat tím, že váš drobeček stále ještě obchází nábytek, zatímco sousedovic Mařenka už se prohání po zahradě. Dejte mu čas!
„Uvědomte si, kolik dovedností si musí dítě osvojit, než se začne po bytě procházet po dvou. Uvolněte se a vychutnávejte si tenhle čas, sledujte každý jeho pokrok,“ říká dětská fyzioterapeutka a dvojnásobná máma Karen Mayesová (Mother and Baby, May 2017). Tyto dovednosti se přitom začínají rozvíjet už v momentě, kdy se miminko narodí.
Příprava na první krok!
Novorozenec v podstatě jen spí a jí, zdá se vám možná na první pohled. Ale každým pohybem, který udělá, si posiluje krční a zádové svalstvo a nabírá sílu, kterou potřebuje ke zpevňování celého tělíčka. „Kontrola nad držením hlavičky je první velký krok vašeho děťátka na cestě k chůzi,“ říká Karen Mayesová.
„V následujících měsících má plno práce s vystavěním svalové hmoty k získání síly, prostorové představivosti a koordinace – všechny dovednosti, které potřebuje k chůzi. A rozvíjí je kdykoli, když se svobodně pohybuje a není omezené v sedátku nebo autosedačce.“ Velice důležitý je i pobyt na bříšku v bdělém stavu, nezapomínejte na něj!
Na následujících stránkách najdete průvodce z pohledu dítěte na zvládnutí choulostivého umění chůze. Připravte se na rozveselování svého drobečka na cestě k tomu, aby se stal plnohodnotným batoletem.
TŘI TRIKY, které musíte vyzkoušet
1. DRŽTE HO ZA BOKY
„Během prvních dní prvních krůčků se snažte děťátko nevodit za ruce,“ říká fyzioterapeutka. „Jestli ho chcete podpořit, jděte na kolena a jemně ho držte u boků.“
2. BLÍZKÁ OPORA
„Když vaše dítě leze, potřebuje získat jistotu,“ vysvětluje. „Udělejte mu pokusy o pár nezávislých kroků jednodušší, aby nemuselo překonávat širokou plochu podlahy, ale aby vidělo, že je záchytný bod blízko a že se může chytit.“ Takto si můžete sednout s tatínkem naproti sobě (na dva jeho pomyslné krůčky) a prcka si zkusit „posílat“ mezi sebou.
3. ZAPOMEŇTE NA CHODÍTKA
Alespoň tedy na ta pasivní. Odborníci upozorňují na negativní důsledky používání chodítka, jako jsou chůze po špičkách, potíže s rovnováhou nebo páteří. V neposlední řadě hrozí i ošklivé úrazy.
Hele, jak se vytahuju!
„Přechod od lezení ke zvednutí se do stoje obvykle přichází ve dvou stadiích,“ říká fyzioterapeutka. „Nejprve můžete vidět prcka, jak jde do vysokého kleče, jeho ruce nejsou na zemi a balancuje na kolínkách, obvykle si pomůže o pohovku, pevnou židli nebo stůl jako podporu. Můžete mu pomoct v trénování stability, když položíte hračky na sedačku. Poté, když je připravený, snaží se postavit. Když vidíte, že to chce udělat, zkuste položit hračky o něco dál.“
Jakmile zjistíte, že se vaše dítě začne pohybovat směrem ke vzpřímené poloze, netrpělivě začnete očekávat první kroky. Každé dítě ale potřebuje svůj čas. Aby se potomek postavil na obě nohy, potřebuje mít perfektní kontrolu nad svou hlavou. Také potřebuje posílit svaly, obojí mu pomůže v tom se poté postavit. A také držet stabilitu. Balanc je potřeba, aby nevrávoral, když se zvedne.
Pohybovat se vzpřímeně na první pohled vypadá jednoduše a naprosto přirozeně, ale je to dovednost, které se musíme učit.
„Část toho závisí na temperamentu dítěte,“ říká Karen Mayesová. „Některé děti jsou připravenější vrhnout se do nových situací více než ostatní. Tak jestliže vaše maličké je od přírody opatrné, může mu trošku trvat, oproti jiným opovážlivcům, než se zvedne.“ Buďte opatrní na známky únavy, jestliže dítě často padá na jednu stranu, znamená to, že jeho svaly jsou unavené, takže je těžké se držet.
Držím se a obcházím
Vaše dítě dosud trávilo většinu svého života v horizontální poloze. Změna v polohu vertikální doslova mění jeho pohled na svět. Musí se teď naučit používat své tělo v úplně nové pozici, takže není divu, že to může chvíli trvat, než se mu podaří získat jistotu a zkusit to! „Začít ze stoje dělat malé krůčky, zatímco se drží nábytku nebo vás, je o důvěře a jistotě, stejně jako o síle a rovnováze,“ říká Karen Mayesová. „Dítě se musí naučit zvednout nohu a zároveň posunout svou váhu, otočit se nohou dopředu, položit ji, přenést váhu a pak zvednout druhou nohu a vyvážit své tělo na druhé straně. To je mnoho dovedností a je to velký pohyb pro drobného objevitele, pro maličké tělíčko.“ Má ale spoustu času všechno natrénovat a vy můžete podpořit jeho úsilí a pomoci mu zvládnout frustraci, která je nedílnou součástí studia nové dovednosti. Dejte mu čas a hlavně hodně povzbuzujte!
„Opilá“ chůze
První pokusy o samostatné kroky bývají někdy až úsměvné. Malý odvážlivec chce překonat krátkou vzdálenost mezi pohovkou a stolem a potácí se přitom jako opilý kovboj. Často v půlce spadne na zadeček. Nesnažte se ale své zlatíčko pokaždé chytat. „Padání je velice důležité,“ potvrzuje fyzioterapeutka. „Pokaždé, když dítě spadne, se učí rovnováze, jak daleko musí zatlačit a jaké jsou limity jeho těla.“ Od chození kolem nábytku k samostatné chůzi si potřebuje vybudovat důvěru a koordinaci. Musí také zlepšit své prostorové uvědomění, aby vědělo, kde je jeho tělo ve vztahu ke všem ostatním věcem v místnosti. A padání je nedílnou součástí této křivky učení: Výzkum ukazuje, že v průměru děti padají 17x za hodinu, když se učí chodit. „Dopřejte mu bezpečí, měkký prostor kolem a nechte ho pokračovat v tomto fyzickém průzkumu,“ říká Karen Mayesová. Nezapomeňte pořídit ochrany na rohy stolů a odstranit veškerý nepořádek z cesty, aby o něj nezakoplo.
Učím se zastavit
Když se děťátko učí chodit, musí se zákonitě také naučit, jak zastavit. Jak používat brzdy, to je zkrátka klíčová součást procesu chůze. Když udělá první nezávislé krůčky, uvidíte, jak se zrychluje a zpomaluje, jak se snaží zastavit. A jako první a jeho jediná metoda brzdění, když se nemá honem kde chytit, je spadnout. Ale jak pracuje na rovnováze, tak trénuje i napínání a povolování svalů, takže se také postupně učí, jak zastavit. „Váš drobeček postupně jemně ladí své brzdy prostřednictvím pokusů a omylů,“ říká Karen Mayesová. Abyste mu pomohli, udělejte mu to zábavnější.“ Chodím sám!
Celá tato praxe se nakonec vyplatí!
„Čím více kroků dítě udělá, tím lépe mu to půjde,“ říká fyzioterapeutka. Než se bude v chůzi cítit jistě, ještě chvíli to potrvá, ale obvykle asi šest měsíců poté, co podnikne své první kroky, bude chodit s nohama blíž, jeho kroky budou delší a více záměrné a nebude se tolik muset snažit pracovat na rovnováze. „Buduje si jistotu, koordinaci, svalovou sílu a smysl pro balanc. A když se zlepší ve všech zmíněných věcech, dostane se dále a bude padat méně a méně,“ doplňuje. Stále je ale na čem pracovat. A to všechno znamená, že ještě potřebuje hodně času, aby překonalo hbitě celý dům a zahradu. Další zastávka? Běh!